Rodiče žili v programu, že dítě se má přizpůsobit dospělým. Tento program si přinesli z dětství a vlastně v něm i teď jako dospělí žijí. Svými rodiči byli vedeni jistým směrem, zaměřeným na výkon. Rodiče je prostě vedli. Určovali pravidla. Tento model od nich převzali, a i když se snaží o „jiná“ pravidla než jejich rodiče, ten model zůstal stejný. A syn je nyní vede k tomu, aby prozřeli a vědomě tento program opustili.
Jednoduchý příklad. Když přijde dítě ze školy a my položíme otázku: „Jak bylo ve škole?“ dítě odpoví: „Jo dobré“ a my to prostě přijmeme a nic neřešíme. Ale když budeme pokládat otázku a v klidu vnímat dítě, můžeme zjistit, že i když odpoví, že OK., budeme cítit, že to není pravda. Máme se učit nejen mluvit, ale především vnímat druhého člověka.