"Já Jsem duch a toto je mé tělo." Pokud dojdu ve svém životě k poznání, potřebuji čas a ten je u každého z nás jinak dlouhý k tomu, aby se celá má bytost přeladila.
Stejně jako každý z vás i já se pořád někam posouvám. Každé naše poznání potřebuje svůj čas, abychom se s ním zcela ztotožnili a tím se zase o kousek posunuli na své duchovní cestě.
Je šílené, když z hodiny na hodinu ztratíte někoho, koho milujete a kdo miluje vás. A já v tomto životě takto ztratila už podruhé stejného člověka. Poprvé to byla věta: „Jedu hned za tebou na letiště“ … dalších 27 let jsme se neviděli. Teď to byla věta: „Pokud v 6 hodin nezavolám,…“
Nechápala jsem proč a stejně jako tehdy jsem upadla do šoku a vnitřní paniky. Jak budu žít dál (bez něj)? Nebylo to vůbec jednoduché a teprve až po několika dnech mohu říci, že vím, že mi jeho duše už podruhé v tomto životě dala skrze tuto velkou duševní bolest možnost dostat se z vlastní závislosti na druhém člověku a spojit se sama se sebou.
V šoku ze ztráty druhého člověka se můžeme k němu nevědomě připoutat a tak si blokovat dál svůj vlastní život. Nebo právě z oné obavy „Jak budu žít dál?“ hledáme kolem sebe někoho jiného, s kým bychom, i když nevědomě onu vzájemnou závislost prožívali. Není jednoduché toto u sebe rozpoznat a dostat se z toho. Vaše vztahy se však díky takovému poznání mohou velmi změnit. Nebudou již více utvářeny na základě vzájemné závislosti. A věřte, že se nesmírně uleví i tomu, na kom jste byli někdy i několik inkarnací závislí. Svou závislostí jste na něj vytvářeli celou dobu velký tlak - iluzi o tom, že váš život je na něm závislí a pokud vás ten člověk nedokázal třeba ochránit či zabránit tomu, aby vám ublížili, vytvořil se vněm veliký pocit viny, nenávist k sobě a potřeba trestu. Žádný trest však tohoto člověka nemůže očistit, jen láska, protože není žádná vina. Vše se stalo přesně tak, jak se mělo stát. A i když on zůstává, musíte jít- žít dál.
Ať se nám v životě stane cokoliv, je třeba vrátit se do vnitřního klidu s vírou, že Světlo nám ukáže cestu dál. Není to vůbec jednoduché, ale to je to, co jsme se na Zem přišli naučit. Zůstat ve spojení sám se sebou se Světlem a to bez ohledu na to co se nám děje a pravdu jít dál. Díky tomuto poznání se mi v životě podařilo překonat hodně překážek a zvládnout nezvládnutelné a s odstupem času tomu všemu i porozumět a dokázat to přijmout jako dar nikoliv jako trest. Naše existence je nekonečná a proto, i když nesklízíme ovoce okamžitě, tak jednou budeme. Naše naladění vytváří svět, který se dříve či později stane skutečností a život je přeci věčný… k.
Stejně jako každý z vás i já se pořád někam posouvám. Každé naše poznání potřebuje svůj čas, abychom se s ním zcela ztotožnili a tím se zase o kousek posunuli na své duchovní cestě.
Je šílené, když z hodiny na hodinu ztratíte někoho, koho milujete a kdo miluje vás. A já v tomto životě takto ztratila už podruhé stejného člověka. Poprvé to byla věta: „Jedu hned za tebou na letiště“ … dalších 27 let jsme se neviděli. Teď to byla věta: „Pokud v 6 hodin nezavolám,…“
Nechápala jsem proč a stejně jako tehdy jsem upadla do šoku a vnitřní paniky. Jak budu žít dál (bez něj)? Nebylo to vůbec jednoduché a teprve až po několika dnech mohu říci, že vím, že mi jeho duše už podruhé v tomto životě dala skrze tuto velkou duševní bolest možnost dostat se z vlastní závislosti na druhém člověku a spojit se sama se sebou.
V šoku ze ztráty druhého člověka se můžeme k němu nevědomě připoutat a tak si blokovat dál svůj vlastní život. Nebo právě z oné obavy „Jak budu žít dál?“ hledáme kolem sebe někoho jiného, s kým bychom, i když nevědomě onu vzájemnou závislost prožívali. Není jednoduché toto u sebe rozpoznat a dostat se z toho. Vaše vztahy se však díky takovému poznání mohou velmi změnit. Nebudou již více utvářeny na základě vzájemné závislosti. A věřte, že se nesmírně uleví i tomu, na kom jste byli někdy i několik inkarnací závislí. Svou závislostí jste na něj vytvářeli celou dobu velký tlak - iluzi o tom, že váš život je na něm závislí a pokud vás ten člověk nedokázal třeba ochránit či zabránit tomu, aby vám ublížili, vytvořil se vněm veliký pocit viny, nenávist k sobě a potřeba trestu. Žádný trest však tohoto člověka nemůže očistit, jen láska, protože není žádná vina. Vše se stalo přesně tak, jak se mělo stát. A i když on zůstává, musíte jít- žít dál.
Ať se nám v životě stane cokoliv, je třeba vrátit se do vnitřního klidu s vírou, že Světlo nám ukáže cestu dál. Není to vůbec jednoduché, ale to je to, co jsme se na Zem přišli naučit. Zůstat ve spojení sám se sebou se Světlem a to bez ohledu na to co se nám děje a pravdu jít dál. Díky tomuto poznání se mi v životě podařilo překonat hodně překážek a zvládnout nezvládnutelné a s odstupem času tomu všemu i porozumět a dokázat to přijmout jako dar nikoliv jako trest. Naše existence je nekonečná a proto, i když nesklízíme ovoce okamžitě, tak jednou budeme. Naše naladění vytváří svět, který se dříve či později stane skutečností a život je přeci věčný… k.
RSS Feed